Operace kyčlí

Tyhle otázky nás úplně mrazí, bolí a vlastně při nich nejde se nerozbrečet. Šetileté dítě se ptá na průběh operace, namísto aby se radovalo z panenek, z hřiště, z běžného dětského života... Tohle bylo před operací na denním pořádku. Na něco odpovědět umíme a snažíme se Sofince všechno dětsky vysvětlit. Jenže na některé otázky neznají odpovědi ani odborníci a pak tápeme, co vlastně říct.

Holčičko naše nejstatečnější, zvládla jsi toho už spoustu a tohle spolu taky zvládneme, i když se strašně bojíme. Nevíme, jestli pak zvládneš klečet nebo ťapat, třeba jednou ano. Budeme cvičit a trénovat to a dělat i nadále maximum, abys to dokázala. Nic na světě si nepřejeme víc.

...

Se zatajeným dechem a slanýma očima jsme den před odjezdem do FN Brno balili.

Strach a obavy se střídala s naděje a víra, že toto všechno je krok dopředu. Nebo alespoň minimálně zabránění dalším závažnějším problémům.

Pevně věříme, že naše rozhodnutí bylo správné, i když bylo velmi těžké k němu dospět. A věříme, že operace Sofince pomůže vstříc k dalším pokrokům.

...

Rok rozhodování a zjišťování informací po celém světě. Poslední týden byl druhým nejnáročnějším obdobím v našich životech.

Operace se skládala ze čtyřech dílčích výkonů z nich každý ten jednotlivý dílčí zákrok by sám o sobě byl velkou operací.

Dlouhá operace nesla spoustu rizik a my měli strach, aby se zákrok stihl na obou kyčlích a předešlo se tak další operaci spojené s dalšími 6 týdny rekonvalescence. Aby výkon proběhl dle přestav a bez komplikací. Měli jsme strach, aby Sofinka zvládla tak dlouhou anestezii. Aby po operaci neskončila intubována na plicní ventilaci,...

Před týdnem touhle dobou ležela Sofinka na operačním sále.

Nám se podlamovaly nohy a sotva jsme dýchali. Těžko lze hledat slova, která by dokázala popsat naše pocity.

Když po 4,5 hodinách vylezl pan doktor před sály a řekl: "Jo dobrý. Šlo to dobře. Ještě ji chirurgové zašijou a pojede na JIP", spadl nám obrovský kámen ze srdce. Stáli jsme před JIP a čekali, najednou se otevřel výtah a vezli Sofinku. BEZ INTUBACE!! DÝCHALA SAMA!! V tu chvíli jsme slzami zatopili snad celé přízemí Dětské nemocnice.

Následující 3 dny a 3 noci na JIP byly vyčerpávající. Je šílené vidět své dítě v takovém stavu. Tenhle pohled nechce žádný rodič zažít. Sofinka trpěla v nepředstavitelných bolestech, navíc ji bolel vpich epiduralu, takže ten musel ven, musela dostat další transfuzi, měla šílené bolesti bříška... A my jí nemohli pomoci jinak, než že jsme tam byli s ní.

Třetí den byla propuštěna na normální pokoj. Bojovala jako lvice, vzorně a odevzdaně jedla všechny léky a za další dva dny udělala neuvěřitelný pokrok. Pátý den jsme byli propuštěni domů.

To nejhorší je za námi. I když nás čeká těžkých 6 týdnů rekonvalescence a pak několik měsíců cvičení a rehabilitací, než se dostane zpět do formy a nabere svalíky, které ztratí ležením, věříme, že teď už bude lépe.

Obrovské díky patří Vám všem, kteří jste nás svými zprávami psychicky podpořili v těchto těžkých chvílích. Moc nám to pomáhalo.

Budeme Vám velmi vděční, pokud Sofinku podpoříte jakoukoli částkou na následné rehabilitační pobyty. (Transparentní účet 2901822502 / 2010)

V neposlední řadě velký dík patří panu doktorovi Urbáškovi z Dětské nemocnice Fakultní nemocnice Brno za profesinální přístup a skvělou práci, rovněž hodným sestřičkám z JIP a lůžkového oddělení dětské ortopedie.